Skutečně
velice brzy pan Lubomír zavolal. Nejprve se mě ptal, co bych chtěl vůbec dělat,
o co se zajímám a nakonec mě pozval na pohovor v určitý čas. Řekl jsem, že
bych mohl a zároveň se zeptal na název společnosti, na což mi sice odpověděl,
ale znělo to jako DELL. Je dost možné i pravděpodobné, že to nebyl záměr a pouze
jsem špatně rozuměl. Beru to poučení pro mě, abych se příště ještě ujistil o
daném názvu společnosti.
Po
příchodu na domluvené místo mi pan Lubomír zavolal a pozval mě do kanceláře v budově,
před kterou jsme měli sraz. Na dveřích kanceláře bylo DataLife, což mě hned v úvodu
trošku zklamalo. Na začátku pohovoru se mě ptal na podobné věci jako při prvním
telefonátu, na což jsem reagoval: „ještě než začneme, tak bych se zeptal: Vy
jste tedy společnost DataLife?“. První reakce pana Lubomíra byla: „A kde to vidíte?“
Na to jsem mu řekl: „támhle je to napsané“, čímž jsem myslel nějaký plakát na
zdi. Pak pan Lubomír řekl, že se jedná o společnost DataLife a ptal se mě, jestli
mám s touto společností nějaké zkušenosti. Sdělil jsem mu, že jsem nedávno
již byl pozván na pohovor a nabídku nepřijal z několika důvodů (viz
předchozí pohovor) a že když už bych to šel dělat, tak pro Partners nebo OVB. Sdělil
jsem mu, že se mi také nelíbí způsob získávání klientů, že si je každý musí
vyhledávat a kontaktovat sám. Na to mi neměl moc co říci, jen se
zeptal, jestli si myslím, že třeba u Partners, nebo OVB je to jinak. Na to jsem
odpověděl: “Vím, že není, ale když už bych šel tohle dělat, tak nejspíš pro ně, protože jsou mnohem větší a spolupracují s mnohem větším
počtem institucí než DataLife“. Poté jsme rozebírali, jak bych si to
představoval já, že tuhle práci bych rozhodně chtěl dělat za předpokladu, že by
společnost měla tak dobré jméno, aby ji klienti sami vyhledávali a jim byli
podle potřeb přidělováni jednotlivý poradci.
Pak
pan Lubomír docela dost mluvil o věcech, které zazněli už na předchozím pohovoru,
a zeptal se mě třeba, jestli vím, proč bych do toho měl jít a to co nejdřív.
Věděl jsem již moc dobře co tím myslí: důchodovou reformu. Mluvil o tom, že to
je příležitost, která se nebude opakovat a že je potřeba vybudovat si co
největší tým lidí pod sebou, v souvislosti s čímž bych vydělal částky
o mnoha cifrách. Na to jsem mu řekl, že v tom zas takovou příležitost
nevidím, protože to bude jen chvilková záležitost a tak podobně.
Mezitím
jsem se optal na věci (již zmíněné zvláštnosti), kvůli kterým jsem vlastně
reagoval na inzerát. Dověděl jsem se, že práce pro pana Lubomíra nemusí být na ŽL,
jen je třeba se nahlásit na pracovním úřadě a u zdravotní pojišťovny a stejně
si sám platit sociální a zdravotní pojištění. V tom tedy ale nevidím
žádnou výhodu oproti vlastnění ŽL. Dále jsem se optal, jak je to s přidělením
klientů a na to mi řekl, že to je „až za zásluhy“. Pan Lubomír ale uvedl v inzerátu:
„možnost přidělení našich klientů - start kariéry“. Jestli někdo z Vás,
kdo čte tyto řádky, bude mít pohovor s panem Lubomírem, zkuste se ho
schválně zeptat, jaké zásluhy je potřeba mít na přidělení klientů a jestli je
možné mít tyto zásluhy hned na startu kariéry :).
Mluvili
jsme i o jiných aktivitách v souvislosti s DataLife, jako komplexní
finanční poradenství a jiné. Při té příležitosti se mě pan Lubomír ptal, jestli
si myslím, že by někdo z mého okolí, komu bych třeba zlevnil povinné
ručení o 60%, byl se mnou spokojený a doporučil mě dál. Na to navázal, ať
schválně zkusím zavolat třem známým, abych viděl, jak to bude fungovat a chvilku
na to: „Schválně to zkuste“. Zeptal jsem se: „Jako teď?“ Skutečně tím pan
Lubomír myslel, abych hned zavolal třem známým a začal jim nabízet levnější
povinné ručení. Na to jsem reagoval zasmáním se a větou: „No to ne, nebudu s
tím otravovat své známé“. Očividně byl pan Lubomír zklamán, ještě chvíli jsme mluvili
a pak se již rozloučili.
Žádné komentáře:
Okomentovat